1928 — Guam; autor fotografie: L. Ron Hubbard
|
|
Jeho asijské fotografie zakoupil mezinárodní
fotografický dům Underwood & Underwood a National Geographic.
|
A
ať už se vydal kamkoli, v jeho mysli byla stále přítomna
jedna otázka: „Proč?“ Proč je tolik trápení a lidské bídy?
Proč člověk, i přes veškerou starověkou moudrost a vědomosti
shromážděné ve známých textech a chrámech, nedokáže vyřešit
tak základní otázky, jako jsou válka, šílenství a neštěstí?
Při
hledání odpovědí na tyto otázky, ve věku devatenácti let a
dlouho před zavedením komerční letecké dopravy či nadzvukových
letadel, procestoval více než 400 tisíc kilometrů a
kromě Číny navštívil též Japonsko, ostrov Guam, Filipíny a
další místa východu. Svět se doslova a do písmene stal jeho
školní třídou, v níž dychtivě studoval, zaznamenával
viděné a
učil se s pomocí vždy přítomných deníků, které pečlivě
uchoval pro
budoucí odkaz.
Ať už se vydal kamkoli, vždy si našel čas pomáhat ostatním a učit
je. Na dalekém ostrově v Pacifiku se mu například podařilo
vyděšeným domorodcům dokázat, že úpění ducha v údajně
strašidelné jeskyni není nic jiného než hučení rychlého
proudu podzemní vody.
Autor
fotografie: L. Ron Hubbard
|
|
Ve věku sedmnácti let se
mu na unikátní fotografii, kterou pořídil nedaleko
Nan-k’ou Pass, západně od Pekingu, podařilo zachytit sedm ohybů
Velké čínské zdi.
|
Na
ostrovech v jižním Tichomoří pokračoval Ron ve svém
hledání a podnikl výpravu hluboko do džungle ostrova Guam, kde
objevil starověké polynéské pohřebiště, místo zasvěcené
tradici hrdinných válečníků a
králů. I přes velké obavy jeho domorodých přátel se mu
podařilo prozkoumat posvátné místo – a jeho odhodlání čerpalo
právě z neutuchající touhy vědět víc.
Pobyty
v Asii a na tichomořských ostrovech měly na
Rona hluboký vliv a umožnily mu subjektivní pochopení východní
filozofie.
Ron
v Zakázaném městě (Peking, 1928) před návratem do
Washingtonu, kde
měl pokračovat ve formálním vzdělávání.
|
Avšak
i přes všechny divy těchto zemí a hlubokou úctu, již choval
k těm, které potkal, ho nadále pronásledovalo jeho trápení:
obrázky čínských žebráků žadonících o smrt nad otevřenými
hroby v Pekingu, dětí oděných do šatů, pro něž jsou
i cáry vzletným pojmem, všudypřítomná nevědomost a beznaděj.
Nakonec došel k nevyhnutelnému závěru, že přes moudrost
svých starověkých textů nemá východ odpovědi na otázky
spojené s mizérií lidského rodu. Bylo to zřejmé z toho,
jakého ponížení a utrpení se dostávalo jeho obyvatelům.
